Co je (a co není) pozitivní psychologie

Jednou z oblastí psychologie, které mě zajímají a baví, je psychologie pozitivní. O její poznatky bych se s vámi ráda ve svých článcích dělila. A pro začátek bych ji chtěla stručně představit.

Co vás napadne, když se řekne "pozitivní psychologie"? Pokud se vám jako první vybaví žlutí smajlíci s pusou od ucha k uchu, tyranie pozitivního myšlení nebo popírání všeho, co je v životě těžké či smutné, pak vězte, že tohle pozitivní psychologie není. Nikoho nenutí smát se navzdory těžkostem; netvrdí, že je potřeba cítít se šťastný 24/7, ani že pozitivní naladění je lékem na všechno.

A co tedy pozitivní psychologie je? Předně je to odvětví psychologie, které je velmi mladé. Za jeho oficiální počátek se považuje první setkání psychologů hlásících se k tomuto trendu, v čele s Martinem Seligmanem, v roce 1999. Jeho cílem bylo doplnit dosavadní pojetí psychologie, zaměřené na konflikty, rizika a problémy, tím, že bude studovat kladná témata v životě člověka. S trochou zjednodušení lze říci, že zatímco tradiční psychologie se snažila pomoci lidem v psychických problémech dostat se na pomyslné ose z -5 na nulu, pozitivní psychologie chce lidský život zkvalitnit a posunout z 0 na +5.

Psychologové, kteří se zabývají pozitivní psychologií, netvrdí, že je možné být stále šťastný. Uznávají, že v životě člověka mají své místo i obtíže, smutek či hněv. Jedním dechem ale dodávají, že proto není nutné jen sedět a čekat, až pocity štěstí přijdou samy od sebe. Existují totiž určité snahy, které - vyvineme-li je - mohou naši připravenost k prožívání štěstí zvýšit. Lidé, kteří častěji prožívají častěji pozitivní emoce, jsou také odolnější při zvládání stresových situací. A to, do jaké míry prožíváme pozitivní emoce, můžeme ovlivnit.

Pozitivní psychologie je tedy vědecká disciplína, která zkoumá zejména pozitivní emoce, pozitivní lidské vlastnosti a také to, co pomáhá pozitivnímu fungování různých společenství a institucí (například školy nebo pracovního kolektivu). Teoretické poznatky získané výzkumem pak využívá v praxi: například v prevenci recidivy u deprese a dalších duševních onemocnění, ve školství, a samozřejmě také v poradenství a psychoterapii.

Kdybych měla zmínit jen některá konkrétní témata, která mě z oblasti pozitivní psychologie zajímají, bylo by to například: jak mezilidské vztahy přispívají k osobní pohodě a zdraví; jak se štěstím souvisí spiritualita a náboženství; jak využít pozitivní psychologii ve výchově dětí a ve vzdělávacím procesu; co jsou silné stránky charakteru a jak je rozvíjet; využití pozitivní psychologie v psychoterapii. Ale i mnohá další. Ráda se jim budu věnovat ve svých článcích.

Mě osobně pozitivní psychologie přitahuje mimo jiné proto, že je to disciplína vědecká, a její poznatky jsou tedy založeny na (vědeckou metodou sesbíraných) důkazech z praxe. Tím se liší od nejrůznějších svépomocných knih, jejichž rady a doporučení nemusí být sesbírány vědeckou metodou, mohou to vlastně klidně být "jen" osobní zkušenosti autora dané knihy. Jistě, i svépomocné knihy mohou být inspirující a pro mnohé lidi užitečné. A naopak ani poznatky získané vědecky nemohou zohledňovat individualitu každého z nás. Já osobně jim však přeci jen připisuji obecnější platnost.

V mé praxi ale mají nakonec jakákoli pozitivně-psychologická doporučení a rady mají pouze charakter podnětů či témat ke společnému zkoumání, kdy spolu s klientem uvažujeme, zda by něco podobného mohlo fungovat i v jeho životě. A pokud dojdeme k závěru, že ne, hledáme, co by pro konkrétního klienta mohlo fungovat lépe.